Tichý hvozd

 

Na bitvu jsme vyrazili z Dračích jezdců jen 3: Riki, Gothmog a já (Newra). Bez větších problémů jsme autem dorazili až do Svitav. Najít přesné místo srazu, bylo už o něco složitější, ale nakonec se to podařilo. Počasí nám nebylo zrovna nakloněno – drobný déšť a nízká teplota nás provázela až do odpoledne.

 

Existovaly dvě strany: bílá a černá (jak jinak :-)). My – lidé – jsme byli ve výrazné menšině, a tak se někteří skřeti obětovali a přetransformovali se na lidi. Kdo zemřel, odevzdal svému protivníkovi trofej. Za ty se daly nakupovat kouzelné věci. Trofeje byly bohužel malé bílé papírky (a to pro obě strany – rozlišit se daly pouze podle písmene B nebo Č). Někdo neměl kam trofeje dát, sem tam se nějaká ztratila, jejich předávání brzdilo hru. Papírky navíc deštěm navlhly, takže byly ještě náchylnější k nechtěnému roztrhání.

 

Po krátkém vysvětlení pravidel a zvolení králů jsme vyrazili do naší lidské věže. Náš král – částečně holohlavý, pokuřující a zpočátku značně připomínající skřeta – se své role chopil s překvapující vervou. Určil si dva velitele – každý velel své jednotce, a ani taktika mu nebyla cizí. Jako správný král se zajímal o to, co se děje a řešil nastalé situace.

 

Nevím jestli se vůbec mohly věže dobývat, ale párkrát se stalo, že se poslední zbytky lidí bránili ve vchodu věže a vzhledem k tomu, že věž byla poměrně malá a nebyl zde žádný hřbitov, kam by se mrtvolky mohly odklidit – no, chvilkama tam opravdu nebylo k hnutí. Ale na druhou stranu tohle byly jen výjimky. Většinou se bojovalo na volném lesním prostranství a pokud se už utvořila řada, tak taková, kde má člověk kolem sebe místo a nebojí se, že nápřahem vyrazí zuby svému sousedovi. Oživovalo se věži po pěti minutách. Bohužel jen málokdo měl hodinky (jestli vůbec někdo), takže se čas musel většinou odhadovat.

 

Několik prvních setkání se skřety pro nás neskončilo slavně. Výrazně k tomu přispěli upíři držící se po boku skřetů a decimující naši armádu. První quest – najít jistou věž – se nám nezdařil. Pak jsme našli několik rostlin, ale když druid chtěl najít nějaké básničky, opět jsme zklamali a nenašli nic. Skřeti jednu básničku našli. Básničky měli dopomoci získat svému majiteli velice mocný meč (Žal). Následný sled událostí mi není zcela jasný, ale dopadlo to tak, že jsme meč získali my a to od nějaké velmi temné postavy (Túriel). Deset minut jsme ubránili druida s mečem proti všem temným nestvůrám a do závěrečné bitvy se zlem jsme získali pět fáborků. Když se v srdci hvozdu sešlo 10 mrtvých lidských bojovníků, tak se stržením jednoho fáborku všichni oživili. S touto životní převahou jsme všechny skřety pozabíjeli!!!

 

Posbírali jsme si svoje věci z věže, lučištníci oželeli ztráty šípů a vyrazili jsme domů.

 

Za Dračí jezdce

Newra